Emisní normy EU kopírují i jiné země. Někde by ale prošla i nejstarší Fabia

O emisních limitech všichni mluví, ale skoro nikdo je nezná. Automobilky potřebují celou armádu analytiků, aby jejich vozy prošly sítem předpisů. Vůbec první limity zplodin z výfuku zavedly Spojené státy už v roce 1968.

Amerika se stala lídrem v boji s emisemi a zároveň ukázkou složitosti těchto předpisů. Některé normy platí na federální úrovni, jiné třeba jen v Kalifornii, kde už zvažují i zákazy sekaček se spalovacími motory.

​"Průměrný tahač vyrobený v posledních deseti letech v Kalifornii produkuje míň oxidů dusíku a částic než průměrné naftové auto v Evropě," objasnil expert na emise, motory a paliva z ČVUT Michal Vojtíšek. USA roku 2026 budou mít podle plánu auta s průměrnou spotřebou do šesti litrů.

Řada států z celého světa kopíruje raději systém emisních norem Evropské unie. Podobné má třeba Čína. "Také Japonsko kopíruje evropský homologační systém," jmenuje Vojtíšek.

Indie u nových vozů vyžaduje obdobu emisní normy EURO 6, která v Evropě začala platit v roce 2015. Obecně se ale státy, které mají velké výrobce automobilů, snaží držet krok se světem, aby neztrácely konkurenceschopnost a vyčistily jedovaté ovzduší velkoměst.

​Rusko kopíruje Evropu s desetiletým zpožděním, stejně jako třeba Turecko. Některé asijské státy mají emisní normy ještě volnější. Například osmnáct let stará Fabia má motor, který plní emisní normu EURO 4. Kdyby začaly automobilky vyrábět stejné vozidlo, neprošlo by homologací v Evropě, Číně ani Spojených státech, ale třeba v Thajsku by limity ještě splnilo.

Dřív se tomu dokázaly automobilky přizpůsobit a stejný motor mohl podle konfigurace plnit různě přísné normy. Teď už restrikce postupně odsouvají spalovací motory do rozvojových zemí.